Za oknem rozpustila noc svůj závoj aby skryla celý svět ve tmě jako matka své dítě skrývá v náruči. Temně šedé mraky zastínily miliony hvězdiček jako opona jeviště po konci představení .
Stála opřená o zábradlí balkonu s šálkem horké kávy která příjemně sálala teplo do jeijich skřehlých dlaní . Dlouhé bílé záclony tančily ve vánku jako víly o letní noci pokaždé když studený , podzimní vítr vklouzl do pokoje.
Oči směřovaly k nebi , snící o dalekých krajích , o svobodě , lásce , dobrodružstvích zatím co stojí na balkoně honosné vilky jako jedináček zazobaných rodičů.
Jemná vůně kávy se mísila se vzduchem okolo a její intenzita slábla. Upila doušek kávy se čálku . Kávy černé jako zimní noc , a díval se na světla blízkého města . Tisíce lamp a světel aut nenechávaly nikdy upadnou ulice do nočního ticha a klidu .
Jeden doušek kávy je jako jedna vzpomínka na něco neměného . Sladké city čase zahořknou .Mám ráda její chuť a vůni , jako nenasycený upír toužíci po krvi , jedna kapka nestačí. Vytváří přijemnou auru tepla a pocit domáckosti v chladné , bezesné noci . Černého nápoje ubývá stejně jako neuměrně tomu mi hlavu zaplavuje stále více myšlenek.Rozlétají se a narážejí . do sebe jako neposlušné atomy .
Zahřívá mě jako teplá deka , jako náruč milence . Milence ? Bodá mě u srdce když tu stojím sama , opřená u studené kovové zábradlí a dívám se do noci.
zdroj obrázku : bily-jednorozec.blog.cz , rubrika Zajímavosti , Název článku : Káva - Fotky