Vtiskla jsem se imitace kůže černého křesla , mé oči se dívaly přes okno ven . Pršelo , ostatně. takové počasí panovalo venku už dlouho Poslední dny se spíjely v jednu šedou, rozmazanou šmouhu .Nic čím bych je mohla od sebe oddělit . Každý den stejný jako ten předešlý - déšť mě vyprovázel z domu , věrně mě kapičky vody doprovázely na každém kroku až k zastávce autobusu , jako psík jde u nohy svého pána .Stékaly po sklech a nedaly se rozlišit . Přes ně spývaly lesy,pole ,vesnice jen v matné obrazy .
číst dál