Občas se stává že si nějaký ten sen pamatuju .
No a pokud je sen obraz našich skrytých myšlenek , znamená to pro mě jediné : 100% se nemůžu považovat za normální a to ani náznakem .
* * * * * * * * * *
Takže poslouchejte příběh dnešní noci.....
Zdálo se mi že byl krásný den , skoro jako když vymalovaný . Bylo léto , prázdniny , pofukoval horký vánek a hrál si s ještě nesklizenými zlatými klasy obilí na poli mezi kterými se červenaly květy divokých vlčích máků . Šla jsem dolů , do dědiny k mlynskému potoku abych si na chvíli sedla na starou vrbu a mohla relaxovat.
Tak jsem tam seděla půl hodinky , hodinku - se sluchátkama v uších ze kterých se linula hudba dotvářející kulisu . Byli to Beatls myslím nebo něco takového , možná Johny Cash nebo Lenon tree od South Garden .
Slunce vystoupalo ještě výš , vyzula jsem si tenisky a rozběhla se na louku , bosky . Tráva mě lechtala na tlapkách .....
Běžela jsem do kopce , pak přes horkou asfaltovou cestu . Než jsem uviděla podivný stín ... byl vysoký , černý- zlověstný . Nějaká postava , i přes horko , rozhodně v něčem co připomíná kápi .
I přes horký vzduch mi po zádech přejel mráz. Něco se ke mě blížilo , ztuhla jsem když tajemný skočil zase o skok blíž , a ještě blíž .
A potom byla jen tma .... (ta část snu je tak neslušná a až brutální že rači ne .... )
2024 ©