Strach

Proč jsi odešel ?  Nechal mě tu bezeslova ve strachu z věcí příštích . Věděl jsi co se tam venku chystá .

Zmátl jsi mě tak že jsem nenašla ani síly odporovat tomu co se dělo , nenašla jsem sílu začít odznovu , zbořit to nepovedený dílo a místo toho jsem malovala vzdušené zámky s přísliby zítřka.

Poprvé jsem ucítila strach v jeho čisté podobě zavřená v šedé , studené , kamené kobce a přesto jsem nebyla ničím vězněm - tedy krok sama sebe .

Právě proto jsem nemohla vstát , zbouřit se a odejít. Spadla jsem dolů jako uvadlý okvětní plátek z kdysi krásné růže , přímo do louže strachu , sebepohrdání , beznaděje a zloby.

Přišel čas vypít si svůj pohár hořkosti až do dna .Zalkni se a zemři a nebo to vypiješ a můžeš jít dál

Grimasa soucitu ve tvářích jiných kteří jdou jako supi po neštěstí  a mršinách . Čekají až jim zdechnu před očima . Švédský stůj byl připraven aby mohla začít hostina .

Udělali ze mě trosku která nemůže ani říct svůj názor , nebo jsme se sama dobrovolně stala tou zdechlinou ?  Mým jménem se stal strach a a ten mě doprovázel jako společník na všech cestách  kde jsem potřebovala odvahu .

Cítila jsme se jako slon v porcelánu - tak jsme se potácela mazi pocity a proplouvala životem . Pošlapala jsme květiny i šechno co bylo důležité . Strach mi nedal moc létat ale vyrval mi křídla z mězižebří .

Pořád mám ještě strach ale už mi neovládá celý život.

Vyrostla jsem ze svého dětského děsu .

Před spaním mě už neděsí trojhlavá sań ani vlk .

Ale strach zůstal . Doufala jsme že mě už nebude budit  .

Nikdo si nezaslouží žít ve strachu  protože pak připomíná jen mouchu mrskajícíc se v pavučině v temném koutě.

Strach je součástí mého pekla - ale dnes mi nemůže ublížit  tak jak by chtěl . Je totiž přirozený , není ničím co mi tajmně chodí pod postelí a číhá za rohem ulice .

I přesto mám strach ze samoty a bojím se odchodu a opuštění .

Nejsem zbabělec , jsem jen naživu ......