Pěkně zdravím - skoro měsíc jsem tu nebyla až dnes jsem si vzpomněla že bych možná měla něco napsat.
Co o mém v životě ? Jsem nemocná , ve škole jsem byla dva dny a pak jsem chytla žaludeční nervozu a bylo po adapťáku. Navíc kamoška je v jiné třídě , našla si přátele a zdá se že je s nima hodně šťastná . Ukazuje mi tvář kterou jsem nikdy nepoznala. Asi jsem předurčená k tomu být outsider. Všichni jsou tak sebevědomí , cítím se tam jako troska a to půjdu do školy po třetí a už jí začínám nenávidět.Ten obor se mi líbí ale prostě , mám strach že to bude zase stejné. Posměch , šikana možná , narážky. Nechci spadnout ... i když není slabosti spadnout ale nezvednout se ze země myslíte že bych dokázala 4 roky žít v nenávisti ? pomluvání osočování ?Ať chci nebo ne jizvy nikdy nezmizí .
Najednou mi připadají všechny ty povídky o týraných outsiderech tak reálné až to bolí. Najednou to tak nějak ... chápu. Chápu ty pocity.
Akorát co mě překvapilo tak v Angličtině jsem v té nejlepší skupině ... já která měla na základce trojku ... Přečetli opravdu mé jméno dobře ? Vždyť jsem tam skoro nic nenapsala.
Navíc se bojím kolik učení jsem zmeškala za ty 4 dny co se učili . Není lepší start než třetí den v prváku onemocnět. že ?
Tak nějak se v tom potácím . Ráno brzo vstávat , domů pozdě . Úkoly , škola, učení . Budu v tom zas plavat až po uši. Říkám si že jsem debil a že jsem měla jít na učńák na kuchařku že by to bylo lepší a né jít na zdravotního asistenta ač mám k péči o lidi silný vztah (starám se o sestru,babi a dědu ) možná by pro mě bylo jednoduší stát u plotny a loupat brambory.
Stejně tak nakonec skončím - řekl mi můj otec když viděl na který obor jdu . Prý skočím jako uklízečka hajzlů . Tomu se říká podpora ze strany rodiny. Jsem křehká , vím to ...
Možná že dělám unáhlené závěry.pár lidí se tam zdálo fajn . Ve třídě mám jednoho kluka a je nás 25 bab.
Ale možná budeme mít novu spolužačku , jednu mojí známou , ještě se to všechno uvid í a utřepe.
Ale je i světlejší stránka mého život. Myslím že jsem našla sama sebe . Nikdy jsme nebyla ani emo ani rock ani punk ani nic z toho . Jsem na to příliš jemná a křehká , sympatizuju z hippies a miluju etno . Je to uvolńují nepředstírat . Ale nemyslete si - poslední dobou jsem přestala omezovat hudbu jen stručně na rock atd..
Poslouchám všechno možné od etno music , opery, Alexandrijovce, My chemical romance, Evanescence , Green day , Jiří Shleinger až k Nightwisth , Led Zeppelin a Nirvaně. Jasně že něco převládá ale nic mě nezaplńuje úplně . Je to skládanka.
Ale zpátky k článku - nevím jak to budu stíhat , nápadů mám sice dost ale počítejte spíš s víkendy atd...Prvnák bude záhul .
Loučím se a snad se tu objevím dřív než za měsíc ...