Dneska v noci přála bych si v srdci mít kousek citu , ne jen klít
nemáchat do větru pěstí , neřešit cizí neřesti
a s úsměv na rtech chtěla bych říct
z každého pádu zbyde nějakej ten štych
jizvy nenechám na očích
než popadnu dech
snad ve snaze o tajemství
budu za dítě z dobré rodiny
křídla šustí jak staré noviny
i ďábel má svůj stín
chytila jsem jej do dlaní
než vzlétne anděl do oblak
a kantátou porazí náš strach
schovám se mezi kořeny
jak panny ve zdech zazděný
stromu který je shrbený
jak děd ve stáří
větve skřehly nočním mrazem
choulím se v opuštěné noře
vždyť nejsou žádná hoře
co nezmizí
dneska jsou srdce zamčená
živoucí i ta zjizvená
na sto západů
ve své mysli si leštím zbroj
nečeká mě lehký boj
a tak světe boj se, boj
snad nadešel můj čas
do teď jsem plula životem
někdy se slzami
pak chichotem
které má duše necítí
utíkají mi ze sítí
možná že připomínám suchou poušť
ty léta nadělala v duši spoušť
bez květin , hlasu , bez nebes
ale někdy to bolí víc než dnes
ve větru vlají jako cár
život je pro každého dar
a jak by ne
vždyť všechno jednou pomine
Zdroj obrázku : nikolka005.cz
2024 ©